Když u nás vrčí šicí stroj

Naposledy jsem u stroje seděla v listopadu, kdy jsem Elince šila povlečení do postýlky. Pak nebyl čas..až před pár dny jsem zase začala na internetu pokukovat po šití, obdivovat šikulky ve skupince na FB. Najednou jsem se přistihla, že na šití začínám myslet čím dál víc a prostě se chci něco naučit. Na šití se cítím dost levá, ale pořád jsem optimista, že se něco naučím.
Oprášila jsem stroj a na rozcvičku ušila pár malých tašek. Mají rozměr 30x30cm a jsou akorát na pečivo, které kupujeme s Elinkou skoro každý den.
Pak jsem z úpletu zkusila čepku, ale s výsledkem nejsem spokojená, takže jsem vypárala a zkusím znovu. Také pracuji na jednoduchém přehozu přes zábradlí na postýlce.
Spíchla jsem letní klobouček, který má být oboustranný, ale já na poprvé dělala jednoduchý. Má milion chyb a navíc by byl potřeba větší, ale mám z něj velkou radost a na písek na zahradě je dobrý. 🙂 Určitě ale zkusím znovu a pořádně.
Pracuji na tepláčkách pro Elu a začíná se mně dařit. Kvalitu konroluje naše Bublinka. Zatím spíš trénuji na starém oblečení, ale nějaké nové látky jsem také přikoupila..asi jako motivaci. 😀
Jdu šít, jdu to zkoušet. Krásný den Vám všem. 🙂