Na cestách, v pražské ZOO a radost ze zahrady

Víkend pro mě začal už v pátek na zámku Štiřín.
Konalo se tam naše firemní setkání a zmiňuji se o tom proto, že jsem letos ve firmě už deset roků a tak jsem k tomuto výročí dostala šampáňo. 🙂

Určitě ho zase necháme na nějakou zvláštní příležitost. Jestlipak víte, který film se na zámku natáčel?
Po pracovní části jsem se přidala ke skupince, která se učila vyrábět čokoládové pralinky. Ty jsme tam pak všechny snědli, ale Martinovi jsem dovezla něco extra pro něj vyrobeného. 🙂
Možnost spát na zámku jsem nevyužila. Pozdě večer pro mě přijel Martin a jeli jsme spát k jeho sestře do Prahy. Na sobotu jsme už měli totiž jiné plány.
Hned ráno jsme vyrazili do pražské ZOO. Rychle jsme oběhli všechna zvířátka a omrkli, co je nového. Naposledy jsme tam byli loni v březnu. Tehdy jsme sotva v náručí mámy zahlédli malou orangutaní samičku Diri. Letos po expozici skákala a kutálela se jak malé tornádo. 🙂 Nešlo ji pořádně ani vyfotit.
A ještě malá sloní samička Sita. Obě letos oslavily první narozeniny.
Ale moje srdeční záležitost jsou gorilky. Sleduji je už spoustu let a neuvěřitelně moc jsem se na ně těšila.
Dokázala bych je sledovat hodiny. Všechny je rozeznám, vím co která má ráda, jak se chová. Vím o nich všechno. 🙂
Odpoledne jsme se mrkli na svatbu kolegy mého Martina. Brali se kousíček od Ústí nad Labem a pak jsme už menší oklikou přes Německo 🙂 směřovali k domovu.
V neděli jsem doma konečně umyla okna alespoň v kuchyni a ložnici, aby na to mohlo hned zapršet. Klasika, kdykoliv dočistím okna, hned prší.
U našich na zahradě jsem se dočkala a vykvetla mě rostlinka z Řecka. Semínko jsem si dovezla loni a zasadila jsem to tak pozdě, že se divím, že vůbec stihla vykvést.
Loni mně někdo radil, že se jmenuje Nocenka jalapenská.
Vám všem přeji krásný úspěšný začátek nového týdne a užijte si ho tak jako naše Kočena. 🙂