Naše dovolená aneb „dobrý deň, pán Dubák“

Týden na Slovensku utekl jako voda a už už jsem opět v práci. Strávili jsme ho na středním Slovensku, kam Martin s rodiči jezdí už od mala. Já tam byla letos potřetí.
Je to úžasná samota, kde je jen rodina a všude kolem lesy, vůně hřibů, pasoucí se krávy a naprostá pohoda.
Tentokrát s námi jela i Bublinka. Do „batůžku“ dostala zásobu mrkve a mohlo se jet.

Na cestování je skvělá. Během jízdy je schopná spapat nějakou dobrotu a dokonce se umí i napít z ruky. Už dřív jsme jí koupili velkou plátěnou přepravku, která je určena menším psům a kočkám. Má tak aspoň pohodlí a může se spokojeně během cesty natáhnout. A že toho fakt využívá.
Každý den jsem jí vzala ven, aby vyzkoušela nové vodítko. Moc se jí venku líbilo.
Spoustu času jsem zase strávili v lese. Hřibů sice nerostlo tolik jako loni, ale i tak jsme s Martinem při jedné vycházce našli 30 dubáků. Už loni jsem se zmiňovala, že každého hřiba zdravíme „dobrý deň, pán Dubák“. 🙂
A když jsem nebyla v lese, běhala jsem po loukách a trhala bylinky. Dovezli jsme si opravdu velkou zásobu mateřídoušky, třezalky tečkované, očanku a violku. Takže suším, suším, suším. O třezalce se říká, že roste jen tam, kde je opravdu čistý vzduch. Ale o bylinkách až příště.
Před cestou domů jsem sbírala rodičům kuřátka na guláš. U nás už vůbec nejsou a tam je jich spousta. Za odměnu jsme měli s Martinem dnes guláš na oběd. 🙂
Taky jsme si dovezli misku malin a kelímek lesních jahod. Jaké dobroty z nich udělám, tak o tom taky až příště. 🙂
Na závěr malá ochutnávka letošních hřibů.
Tuhle červenou krásku jsme samozřejmě nechali v lese. 🙂
Prožili jsme krásnou dovolenou a už teď se moc těšíme, až se tam znovu vrátíme.