Helena Pargačová Lišková
To tak jeden den Ela rozdala doma úkoly. Tatínek má vytisknout návod a maminka prý uháčkuje makronky. 😀
No a maminka všeho nechala a do rána Elince nachystala 3 makronky. A zželelo se mně Elinky natolik, že jsem pak přiháčkovala další tři. 😀
Vše je příze Camilla, háčkem č.2,5. Nic jsem nesešívala a slepila lepidlem na textil…vypadá to podle mě lépe. Barvy i náplň si diktovala samozřejmě Elinka. 🙂
Jak je zvykem, na začátku měsíce informuji co nového u nás doma. Teď za půlkou měsíce, kdy zejí stránky prázdnotou 😀 musím říct, že to tu trochu zanedbávám…. tedy spíš dost. 🙂
Ale za poslední měsíc se toho až tak moc nezměnilo. Oliver byl na tříleté prohlídce u paní doktorky, kde byl moc šikovný a na závěr i zazpíval „já mám koně, vraný koně“ a také absolvoval poslední očkovací dávku Bexsero (proti meningokovi B). Až na to, že zaťal nožku a pak dva dny pajdal jak ho bolela, byl statečný.
Elinka chodí do školky, užívá si jak to jde dětí a vždy říká ať přijdu až „ve čtyř“. Za pár týdnů nás čeká návštěva pedagogické poradny. Je sice šikovná, ukecaná holčička, ale zároveň je i hodně citlivá a „dětská“ a tak si zatím nejsme jistí (ani paní učitelky), zda ji po prázdninách poslat do první třídy. Na finální rozhodnutí je naštěstí dost času. 🙂
Když to jde a je trochu sněhu, chodíme sáňkovat. Máme to jen kousek, přes pole. A když není velká zima, tak jdem i po tmě s čelovkama. To je teprve zážitek pro ty naše rarášky. 🙂
Po Bingovi jsem si potřebovala odpočnout u něčeho jednoduchého. Tak se mně hodilo, že si Ela řekla o kabelku. Vybrala si klubíčka a než se otočila bylo uháčkováno.
Jednu jsem dělala už v létě, tato je o chlup větší. Háčkovala jsem z příze Camilla, háčkem č.3 a základní čtverec je 18×18 cm. Háčkuje se v kruhových řadách s neviditelným švem. Návod najdete ZDE. Jen uši jsem dělala podle sebe.
Zas nám ty děťátka nějak povyrostla. Obchody zavřené, já sice málo času, ale tak nějaké nové tričko jsem přece jen vykouzlila.
Oliverkovi už šiju ve velikosti 92, Elince 110. Vše podle střihu z Ottobre 4/2014 model 11. Raglánové je také z Ottobre 1/2016 model 11.
Hlavně u nás nesmí chybět dinosauři. Jak Elinka uviděla látku, okamžitě si diktovala šaty, ale horko těžko vystačilo na triko s krátkým rukávem.
Hm..zdá se, že šít roušky budu ještě pěkných pár měsíců.
Na narozeniny našim dětem vždy dávám nějaký háčkovaný dárek. Tentokrát jsem tak dlouho vybírala až jsem to nakonec málem nestihla. 😀 Háčkovala jsem dnem i nocí, aby si mohl Oliverek na oslavě vybalit králíčka z pohádky, kterou má moc rád. Povedlo se a radost byla veliká.
Pro mě byla největší odměna, že ho hned poznal. Sotva nakoukl do dárkové tašky tak volal „to je Bing z pohádky“. Však mně dal dost zabrat. Návod mám z FB (placený), háčkovala jsem z příze Camilla háčkem 2,5 (zelená část je příze Jeans). Na výšku má 36cm.
Elinka moji snahu taky ocenila, ale dodala, že by mohl mít delší uši a měla bych uháčkovat i Bingova kamaráda Flopa. 😀
A je to tady. Z malého miminka je tu najednou velký kluk, který pusu nezavře, miluje auta, vláčky, pohádky, knihy a nás! Oliverek má už 3 roky a v sobotu je i oslavil. No oslavil, kvůli všem těm opatřením se slavilo jen doma s maminkou, tatínkem a sestřičkou. A on stejně dál tvrdí, že má „dvě roky“.
Dostal krásnou knihu s příběhy o autech, plyšového pejska (ty on moc rád), háčkovaný dárek ode mě, autíčko a hlavně velký ponk. Rád ťuká kladívkem a malou pilkou se snaží přepůlit postel, skříň, dveře…co mu zrovna stojí v cestě. 🙂 A z ponku se radovala i Elinka. Teď oba kutí a Ela říka, že jsou „dílníci“ a Oliver tomu nasadil korunu, když dovrtal a řekl že je odborník. Pak povýšil a už je prý šéf. 😀
Je krásný ty dva sledovat. Je dost jiný, než byla Elinka. Je víc mamánek a občas uřvánek. 😀 Když není po jeho, tak hned slzy jako hrachy. Před koncem roku jsme „sekli“ s dudlíkem. Vzal to dost v pohodě, ale vidím, že má ještě pořád problém s usínáním. Ale tak máme nový rituál. Kromě toho, že se téměř každé ráno budím v jeho posteli (v noci si mě vždy zavolá), tak se mnou i usíná. Já tedy spím většinou dřív než on, protože mě hladí po vlasech, po tvářích.. Nestěžuju si, je to hezký a jsem ráda dokud mě chce. 😀
Elinka je naše ukecané štěstí. Mluví mluví a mluví. Místo panenek obléká do šatiček dinosaury, pořád něco kreslí a vystřihuje a lepí a vymýšlí tolik blbin, že kolikrát nevěřím vlastním očím. Pořád chodí do školky a poslední dobou tam i často spinká. V prosinci byla na oční kontrole, která opět dopadla velmi dobře. Už nemusí každý týden na oční cvičení, okluzor i nadále na 1 hod denně a pokud další kontrola v červnu dopadne zase dobře, tak se okluzoru zbaví natrvalo. To světlo na konci tunelu už je kousek a tak se opravdu poctivě snažíme, ať jsme úspěšně v cíli. 🙂
Na Vánoce oba dostali vše, co si přáli a o co psali Ježíškovi. Měli dovoleno si říct o 4 věci. Ježíšek jim donesl věcí mnohem víc a vidět tu radost a ty jiskřičky v očičkách bylo to nejhezčí. A tak se teď Oliverek raduje z foťáku a už si jej nemusí půjčovat od Elinky, má plno doplňků k dřevěné železnici, parádní garáž na auta…Elinka si nejvíc přála mluvícího jednorožce, o kterém si myslím, že je úplná blbost, ale tak moc si ho přála, že se Ježíšek přemohl. 😀 Každý dostal i Albi tužku a já si říkám wau, to jsme měli koupit už dávno. Opravdu skvělá věc.
Hlavně ať jsou zdraví, miláčci naši.