Rubrika: Něco o mě a tak různě..

Ela 5 let a 10 měsíců, Oliver 3 roky a 3 měsíce

Myslím, že máme za sebou jeden z nej měsíců. Žádná školka, žádné povinnosti..jen užívání. Ani velikonoční svátky jsme nešidili a pár koledníčků na Elinku přece jen přišlo. Sice jen mezi dveře, ale to nám radost nezkazilo. Vyráběla pro ně krásné zápichy ze zažehlovacích korálků.

Oba zašli koledovat i za babičkou a dědečkem a alespoň po telefonu řekla pěknou koledu Elinka i na Slovensko. Oliverka víc než koledování zajímalo co je na talíři, ale on se to ještě naučí. 😀

A jedna velká událost se přece jen stala. Elinku navštívila zoubková víla. A hned dvakrát během jednoho týdne. Je tedy fakt, že se zoubky až tak nehýbaly, ale jednou otvírala zubama lepidlo, podruhé láhev na pití. 😀

U prvního zoubku jsem si poplakala dojetím, u druhého mě málem mrtvice ranila. To když jsem vymýšlela co jí ta zoubková víla přinese. 😀 😀 Jak jsou zavřené obchody, tak těch blbinek pro strýčka příhodu fakt moc nemáme. Naštěstí to dobře dopadlo, Ela pro jistotu vstávala v 5 ráno!!!! a hledala pod polštářkem pozdrav. A Oliver od té chvíle každý den kontroluje, jestli se mu taky už nějaký nekýve. 😀

Ela 5 let a 9 měsíců, Oliver 3 roky a 2 měsíce

Už víc jak měsíc si užívám obě dětičky doma. Začátkem února se covid objevil i v naší školce. Elinka sice do karantény nemusela, ale pro jistotu na testy šla. Jak jsem z toho byla nervní, tak to zvládla levou zadní a kdykoliv jde Martin na testy, tak škemrá, že chce jít taky. 😀

Školka plynule přešla z karantény do úplného zavření. Každý týden nám ze školky chodí úkoly, tvoříme, chodíme na vycházky, čteme, hrajeme si…prostě si to období užíváme jak to nejvíc jde.

Nedávno jsme konečně všichni čtyři vyrazili na zubní prohlídku a všichni jsme dostali pochvalu. 🙂 Oliverek doma předváděl jak otevře pusu, ale jak došlo na věc, začal se bát. Tvrdil, že dostane včeličku a zakryl si pusinku. 😀 Nakonec ho paní zubařka ukecala. I Elinka trochu znejistěla a cestou v autě tvrdila, že ji fakt bolí zub a určitě v něm má červíka. 😀

A včera byla velký den pro Elinku. 16. března slaví svůj svátek. Upekla jsem jí broskvový koláč, tatínek koupil dětský šampus a nechyběly ani vysněné dárečky. 🙂

Je to s nima fakt bezva. Vstáváme v osm, v půl deváté. Jsou dny, kdy máme pyžamo ještě v poledne. 😀 😀 Jsou to naši mazlíčci.

Ela 5 let a 8 měsíců, Oliver 3 roky a 1 měsíc

Jak je zvykem, na začátku měsíce informuji co nového u nás doma. Teď za půlkou měsíce, kdy zejí stránky prázdnotou 😀 musím říct, že to tu trochu zanedbávám…. tedy spíš dost. 🙂

Ale za poslední měsíc se toho až tak moc nezměnilo. Oliver byl na tříleté prohlídce u paní doktorky, kde byl moc šikovný a na závěr i zazpíval „já mám koně, vraný koně“ a také absolvoval poslední očkovací dávku Bexsero (proti meningokovi B). Až na to, že zaťal nožku a pak dva dny pajdal jak ho bolela, byl statečný.

Elinka chodí do školky, užívá si jak to jde dětí a vždy říká ať přijdu až „ve čtyř“. Za pár týdnů nás čeká návštěva pedagogické poradny. Je sice šikovná, ukecaná holčička, ale zároveň je i hodně citlivá a „dětská“ a tak si zatím nejsme jistí (ani paní učitelky), zda ji po prázdninách poslat do první třídy. Na finální rozhodnutí je naštěstí dost času. 🙂

Když to jde a je trochu sněhu, chodíme sáňkovat. Máme to jen kousek, přes pole. A když není velká zima, tak jdem i po tmě s čelovkama. To je teprve zážitek pro ty naše rarášky. 🙂

Ela 5 let a 7 měsíců a Oliver slaví 3. narozeniny

A je to tady. Z malého miminka je tu najednou velký kluk, který pusu nezavře, miluje auta, vláčky, pohádky, knihy a nás! Oliverek má už 3 roky a v sobotu je i oslavil. No oslavil, kvůli všem těm opatřením se slavilo jen doma s maminkou, tatínkem a sestřičkou. A on stejně dál tvrdí, že má „dvě roky“.

Dostal krásnou knihu s příběhy o autech, plyšového pejska (ty on moc rád), háčkovaný dárek ode mě, autíčko a hlavně velký ponk. Rád ťuká kladívkem a malou pilkou se snaží přepůlit postel, skříň, dveře…co mu zrovna stojí v cestě. 🙂 A z ponku se radovala i Elinka. Teď oba kutí a Ela říka, že jsou „dílníci“ a Oliver tomu nasadil korunu, když dovrtal a řekl že je odborník. Pak povýšil a už je prý šéf. 😀

Je krásný ty dva sledovat. Je dost jiný, než byla Elinka. Je víc mamánek a občas uřvánek. 😀 Když není po jeho, tak hned slzy jako hrachy. Před koncem roku jsme „sekli“ s dudlíkem. Vzal to dost v pohodě, ale vidím, že má ještě pořád problém s usínáním. Ale tak máme nový rituál. Kromě toho, že se téměř každé ráno budím v jeho posteli (v noci si mě vždy zavolá), tak se mnou i usíná. Já tedy spím většinou dřív než on, protože mě hladí po vlasech, po tvářích.. Nestěžuju si, je to hezký a jsem ráda dokud mě chce. 😀

Elinka je naše ukecané štěstí. Mluví mluví a mluví. Místo panenek obléká do šatiček dinosaury, pořád něco kreslí a vystřihuje a lepí a vymýšlí tolik blbin, že kolikrát nevěřím vlastním očím. Pořád chodí do školky a poslední dobou tam i často spinká. V prosinci byla na oční kontrole, která opět dopadla velmi dobře. Už nemusí každý týden na oční cvičení, okluzor i nadále na 1 hod denně a pokud další kontrola v červnu dopadne zase dobře, tak se okluzoru zbaví natrvalo. To světlo na konci tunelu už je kousek a tak se opravdu poctivě snažíme, ať jsme úspěšně v cíli. 🙂

Na Vánoce oba dostali vše, co si přáli a o co psali Ježíškovi. Měli dovoleno si říct o 4 věci. Ježíšek jim donesl věcí mnohem víc a vidět tu radost a ty jiskřičky v očičkách bylo to nejhezčí. A tak se teď Oliverek raduje z foťáku a už si jej nemusí půjčovat od Elinky, má plno doplňků k dřevěné železnici, parádní garáž na auta…Elinka si nejvíc přála mluvícího jednorožce, o kterém si myslím, že je úplná blbost, ale tak moc si ho přála, že se Ježíšek přemohl. 😀 Každý dostal i Albi tužku a já si říkám wau, to jsme měli koupit už dávno. Opravdu skvělá věc.

Hlavně ať jsou zdraví, miláčci naši.

Ela 5 let a 6 měsíců, Oliver 2 roky a 11 měsíců

Dlouho jsem tu nebyla. Naši rodinu zasáhla tragická událost, po které se jen těžko hledají síly vůbec něco dělat, natož tvořit a psát na blog. Ale jsou to právě děti, které nás všechny okolo drží nad vodou a tak se o nich zmíním i tento měsíc.

Už za chvilku bude z našeho chlapečka tříleťák. Velký kluk, který umí mluvit, počítat do deseti, pozná barvy, kreslí sluníčka, vše se snaží pojmenovat a od Elinky se učí jednu písničku za druhou. Běžně si doma zpívá „Já mám koně, Andulko, mé dítě nebo Cib cib cibulenka..“

Ale taky se umí pořádně vztekat a prskat, když se mu něco nelíbí. Hned na to je ale z něj zase ten miloučký umazlený kocourek, který chodí po čtyřech, mňouká a olizuje si pacičku. 🙂 V noci si mě pořád volá k sobě a tulí se.

Elinka se zdokonaluje ve všem co dělá. Občas se jí nelíbí, že víc a víc věcí nechávám na ní, ale jen tak ji posuneme někam dál. Je z ní moc šikovná a chytrá slečna, která si pořád s něčím a na něco hraje a zbožňuje dinosaury. I letos je ve školce navštívil Mikuláš. Čert se dětí ptal jestli někdo zlobil a ona mně pak říkala, že se sice čerta nebála, ale raději se nepřihlásila. Prý je ve školce hodná. A moc jí zajímalo jestli čert ví, že doma neposlouchá. 🙂

Na Mikuláše s andělem a čertem se byl poprvé podívat i Oliver (domů je nikdy nezveme). Měl vykulené oči, sbalil balíček dobrot a řekl, že chce jít domů, že se bojí čerta. 🙂

Ani letos jsem dětem nezapomněla nachystat adventní kalendář. To je najednou bezproblémové ranní vstávání. Stačí jim dát pusu a říct, že je ráno a copak je asi v kalendáři a vyhupsnou oba z pelíšků jako nic. 🙂

A hlavně jsou to naši malí pomocníčci, naši miláčci.

Ela 5 let a 5 měsíců, Oliver 2 roky a 10 měsíců

Ani nevím jak a překulil se další měsíc. Co nevidět budou naši rarášci rozbalovat vánoční dárky a pak bum, budeme mít doma tříleťáka….stále znovu a znovu to říkám PROSÍM ZASTAVTE NĚKDO ČAS. Právě teď jsou naše děti naprosto úžasní, parťáci, kteří si spolu pořád hrají, většinou jsou hodní a já si tohle chci užít co nejdéle.

Elinka pořád chodí do školky (snad to nezakřiknu a nepřijde nějaká karanténa). Začala se dost zajímat o psaní a čtení. Sama od sebe si zkouší psát písmenka, číslice..Oliverek v ní má velký vzor, takže najednou vidím jak i on se snaží pojmenovat písmenka.

Před Dušičkami jsme tradičně vyřezávali dýně a dokonce jsme pekli i perníčky. To byl samý duch, dýně a netopýr. 😀

Je to pár dnů, co Elinka „psala“ dopis Ježíškovi a letos už svoje přání vyjádřil i Oliverek. Pořád listuje katalogem dřevěných vláčků, kolejí a různých doplňků a já se musím chodit dívat, co dalšího si napíše Ježíškovi. 😀

Ela 5 let a 4 měsíce, Oliver 2 roky a 9 měsíců

Trochu se zpožděním jsem zpět s měsíčním reportem o našich dětech. 🙂 Elinka chodí do školky, občas tam spí a sotva jí začal kroužek keramiky a flétničky, tak jsem se dnes dověděla, že na min. 3 týdny zas končí. :-/ Snad alespoň bude moct nadále chodit každé pondělí do anglické miniškolky, kde ji to opravdu baví a zbytek týdne do školky mezi děti..

Oliverek si už zvykl, že vodíme Elinku do školky, jen má občas ráno mrzutou náladu, že musí také vstávat. 🙂 Během posledního měsíce vyladil stolování a už jí všechno sám, bez pomoci….na vše říká „zvládnu sama“

Koncem září se připojil k Elince a běžel svůj první virtuální závod na podporu chovu vlků. 🙂 Uběhl 500m, Elinka 1 km a už oba netrpělivě nakukují do schránky, kdy jim dorazí medaile. 🙂

2.října má moje maminka narozeniny a v tento krásný den slaví svátek i Oliver. 🙂 Dostal jeřáb, autíčka, sešit s nálepkama, nějaké dobroty a samozřejmě nechyběl ani háčkovaný dárek ode mě. 🙂

Jsem strašně moc ráda, že vše klaplo jak mělo a mohli jsme jeden prodloužený víkend strávit v rakouském Grazu. Viděli jsme se s naším kamarádem a užili si sice chladné ale zato slunečné dny. Jezdíme tam pravidelně, víckrát do roka….no letos jsme byli prvně a doufejme, že se svět zas vrátí do normálu a pojedeme znovu. Kéžby..

Hned první den jsme zamířili na večerní procházku.

A ráno na snídani 😀


Ela 5 let a 3 měsíce, Oliver 2 roky a 8 měsíců

Další měsíc se přehoupl ani nevím jak, prázdniny jsou fuč a z naší Elinky je předškolačka. Do školky se těšila, po pár dnech to natěšení sice opadlo, ale letošní poslední školkový rok bude mít zpříjemnění tím, že každé pondělí bude chodit do anglické miniškolky, kde ji to neuvěřitelně baví. To pak přijde domů s úsměvem od ucha k uchu a pořád vykládá co umí nového. Snad nám plány nepřekazí pandemie koronaviru. 🙁

Koupili jsme jí pracovní listy pro předškoláky, aby rozvíjela grafomotoriku, Oliverkovi zas pracovní sešity pro menší děti a oba tvoří. Oliver lepí nálepky, vybarvuje obrázky a zkouší počítat do deseti a fakt jsem se musela smát, když mu to minule nešlo a Ela mu radila „Oli, tak to zkus anglicky, to ti šlo líp“ 😀 Anglicky ho neučíme, to jen Elinka. 😀 😀

Tak jak pořád odmítal koloodrážedlo, tak najednou řekl, že chce…sedl a od té doby jezdí jak drak.

V srpnu se nám splnilo velké přání a docestovala sestra s rodinou. Bylo to tak tak…chvíli po jejich odletu se situace opět zhoršovala a Británie dávala jednu stopku za druhou. Děti si užili nádherný týden, celé dny venku, běhání, blbnutí…něco neuvěřitelného. No taky to Oliver trochu odskákal a po jejich odletu na jeden den lehl s teplotou a zvracením…druhý den byl fit, takže to bylo asi spíš přehřátí ze sluníčka.

Na koupaliště zatím moc chodit nechtěl, ale když to šlo, šla alespoň Ela. Do vody skáče s rozběhem, pořád se potápí a zkouší do bazénu bez vesty….základ má dobrý, tak si docela myslím, že příští léto se naučí plavat raz dva. 🙂

V srpnu si Elinka odběhla svůj první virtuální závod, 1 km na podporu chovu žiraf. 🙂 A zítra si jde zaběhnout další, tentokrát pro šimpanze. 🙂