Helena Pargačová Lišková
Háček č. 1,25, kordonetka, k tomu skvělý návod od jedné milé paní, která jej prodávala na FB a úžasné vánoční ozdoby jsou na světě.
Byl to dárek jak pro paní učitelky do školky, tak pro milé sestřičky na očním cvičení, kam šla Elinka už naposledy (očička se výrazně lepší). Sadu 6ks jsem vyráběla jako vánoční dárek pro Martinovi i moje rodiče a v plánu bylo ozdobit i náš stromek. Jenže na ten tentokrát nedošlo…tak snad příště. 🙂
Loni jsem si slíbila, že „dopeču“ nějaké další druhy…a jsem ráda, že nezůstalo jen u slov.
Klasika linecké, které by nemělo chybět na žádném stole a kokosové tyčinky. Dokonce i Oliverek se hned s chutí zakousl a pak hned utíkal k talířku, kde máme to doopravdické. 🙂
Vyráběla jsem pro nás i pro rodiče a budeme ho mít možná i příští rok. Chybí nálada k zapalování, tak jen letos dekorace.
Špalek mně uřízl už v létě soused rodičů, dokupovala jsem jen svíčky. Ozdoby, které máme už pár let, jsem lepila tavnou pistolí. No na našem už nedrží téměř žádná, protože Oliverek pořád chodí a zkouší co vše se dá oddělat.
Asi tři roky zpět jsem poprvé šila adventní věnec. Tento rok jsem ho chtěla háčkovat, ale vzhledem k situaci jsem nestíhala a tak rychle jeden spíchla. Samozřejmě je na dveřích od začátku adventu.
Potřebovala jsem tři pruhy plátna o rozměrech 10x cca 85-90cm. Ty jsem sešila, otočila, vyplnila dutým vláknem a smotala v copánek. Opravdu jednoduché, jen to vycpávání není zrovna nejpříjemnější práce.
Dlouho jsem tu nebyla. Naši rodinu zasáhla tragická událost, po které se jen těžko hledají síly vůbec něco dělat, natož tvořit a psát na blog. Ale jsou to právě děti, které nás všechny okolo drží nad vodou a tak se o nich zmíním i tento měsíc.
Už za chvilku bude z našeho chlapečka tříleťák. Velký kluk, který umí mluvit, počítat do deseti, pozná barvy, kreslí sluníčka, vše se snaží pojmenovat a od Elinky se učí jednu písničku za druhou. Běžně si doma zpívá „Já mám koně, Andulko, mé dítě nebo Cib cib cibulenka..“
Ale taky se umí pořádně vztekat a prskat, když se mu něco nelíbí. Hned na to je ale z něj zase ten miloučký umazlený kocourek, který chodí po čtyřech, mňouká a olizuje si pacičku. 🙂 V noci si mě pořád volá k sobě a tulí se.
Elinka se zdokonaluje ve všem co dělá. Občas se jí nelíbí, že víc a víc věcí nechávám na ní, ale jen tak ji posuneme někam dál. Je z ní moc šikovná a chytrá slečna, která si pořád s něčím a na něco hraje a zbožňuje dinosaury. I letos je ve školce navštívil Mikuláš. Čert se dětí ptal jestli někdo zlobil a ona mně pak říkala, že se sice čerta nebála, ale raději se nepřihlásila. Prý je ve školce hodná. A moc jí zajímalo jestli čert ví, že doma neposlouchá. 🙂
Na Mikuláše s andělem a čertem se byl poprvé podívat i Oliver (domů je nikdy nezveme). Měl vykulené oči, sbalil balíček dobrot a řekl, že chce jít domů, že se bojí čerta. 🙂
Ani letos jsem dětem nezapomněla nachystat adventní kalendář. To je najednou bezproblémové ranní vstávání. Stačí jim dát pusu a říct, že je ráno a copak je asi v kalendáři a vyhupsnou oba z pelíšků jako nic. 🙂
A hlavně jsou to naši malí pomocníčci, naši miláčci.
Ani nevím jak a překulil se další měsíc. Co nevidět budou naši rarášci rozbalovat vánoční dárky a pak bum, budeme mít doma tříleťáka….stále znovu a znovu to říkám PROSÍM ZASTAVTE NĚKDO ČAS. Právě teď jsou naše děti naprosto úžasní, parťáci, kteří si spolu pořád hrají, většinou jsou hodní a já si tohle chci užít co nejdéle.
Elinka pořád chodí do školky (snad to nezakřiknu a nepřijde nějaká karanténa). Začala se dost zajímat o psaní a čtení. Sama od sebe si zkouší psát písmenka, číslice..Oliverek v ní má velký vzor, takže najednou vidím jak i on se snaží pojmenovat písmenka.
Před Dušičkami jsme tradičně vyřezávali dýně a dokonce jsme pekli i perníčky. To byl samý duch, dýně a netopýr. 😀
Je to pár dnů, co Elinka „psala“ dopis Ježíškovi a letos už svoje přání vyjádřil i Oliverek. Pořád listuje katalogem dřevěných vláčků, kolejí a různých doplňků a já se musím chodit dívat, co dalšího si napíše Ježíškovi. 😀