Po víc než roce tu byla rodina mé sestry z Anglie. Je neuvěřitelné, že jsme se tak dlouho neviděli, ale loňský rok za ní létali rodiče a když chtěli oni sem, tak přišel Covid a karanténa…
Moje neteř u prarodičů na půdě našla malou retro panenku a přála si pro ni nějaký obleček. Těm jejím krásným kukadlům se odolat nedá, tak jsem se pustila do práce. 😀
Má troje nové šaty, zavinovačku (poctivě s vatelínem) a polštářek s duchýnkou.
A nejlepší na tom je, že naše Elinka dostala od dědečka podobnou retro panenku a chce úplně to samé. 😀 😀
Dva roky sedm měsíců..přesně tolik měla Elinka, když se Oliver narodil. Vůbec si nemůžu uvědomit, že by byla stejné miminko jak je teď on. No dobře, není miminko. Chodí bez plínky, mluví ve větách, leze jak opička po všem co vidí, ale přece jen…pořád mně připadá, že je ještě tak moc malinkatej.
Miluje auta, vlaky..prostě co jezdí. A taky je to mega mamánek. Docela často vyžaduje, abych s ním usínala….takže večer mně významně přijde říct „mami, můžeš, pinkat s tebou“…otevírá mně dveře do pokojíku, ukazuje na postel se slovy, že můžu jít první. 😀
No a ten jeho dudlík. Elinka se ho zbavila ve dvou a půl letech.. Jemu to asi ještě chvilku potrvá, i když ho má už vyloženě jen na spaní. Ale jak ho nedávno kousal, tak jsem mu řekla, že jak jej prokousne už další mít nebude. On se na mě koukl a s ledovým klidem a dudlíkem mezi zuby řekl „neboj, kúpíme další“ .
Pár dnů dozadu jsem si s ním udělala výlet do Brna, to když byla Elinka na celé dopoledne v anglické miniškolce. Svezli jsme se tramvají, autobusem i vlakem. Bez kočárku, se zastávkou v hračkářství a vše bylo strašně moc fajn.
Zajeli jsme všichni i do Dinoparku ve Vyškově, kde se Oliver nejdřív trošku bál, ale jak viděl, že ségra je v poho, tak se taky hodil do pohody a myslím, že si to oba fakt hodně užili.
Elinka je čím dál rozumnější slečna. Pořád moc ráda kreslí, dokáže si dlouho sama pohrát, vymýšlí příběhy, pohádky. Ráda chodí do anglické miniškolky, miluje vodu a koupání (to Oliver takovej vodník asi nebude).
Oba moje chudáčky už letos stihla štípnout včelka, s úlevou ale můžu říct, že nejsou alergičtí (neboli jak říká Ela energičtí).
Ráda bych, kdyby Elinka začala jíst víc čerstvé zeleniny. Ona jen machruje, že jí přece meloun. Ale tak snad k tomu dojde. Už párkrát snědla salátovou okurku, ale rajče a papriku nemůže ani vidět. Oliver papriku požužle, rajčata miluje a okurky jí taky. 🙂
Praktická kabelka, která hodně frčela už loni a já se k ní dostala až letos 😀 Přes rok mně v šuplíku leží příze Macrame jak mě z ní bolely ruce.. a to jsem plánovala jednu pro sebe, druhou pro moji mamku.
Zatím jsem tedy zkusila alespoň menší verzi pro Elinku. Háčkovala jsem z příze Camilla, háčkem č.3 a základní čtverec je 17×17 cm. Háčkuje se v kruhových řadách s neviditelným švem. Návod najdete zde.
Napsat článek na blog je posledních pár měsíců čím dál větší problém. Čas si najdu, ale blog nespolupracuje..Už dost zvažuji, že „přesídlím“ jinam. :-/
Ale konečně jsem tu a tak můžu napsat, co nového u našich zlatíček. V červnu nám vyšla dovolená, takže jsme opět vyrazili do našeho milovaného Slovinska. Tentokrát už bez cestovní postýlky, Oliver už dávno doma spí ve velké posteli jako velký kluk. 🙂 Vše klaplo jak mělo, tak jsme si to náramně užili. Oliverek se u našich známých potkal s dvouletou holčičkou a tak mu padla do oka, že ji za chvilku zahrnoval pusinkama. 🙂
A já jsem naznala, že je čas sundat plínku. Je paráda odplenkovávat až teď. Oliverek mluví ve větách, ví přesně co po něm chci a všechno je mnohem jednodušší.
Už není jen baba, tata, deda, mama….ale čím dál častěji slyším „muším něco žíct mamince..ahoj babičko…taťka je doma…Ejinko…“ nádherný a já se stejně jako kdysi u Elinky dojímám, že ten malý špuntík mluví jako člověk. 😀 😀
Elinka v červnu absolvovala preventivní prohlídku a očkování a hlavně velkou kontrolu na očním a….máme krásné zprávy!!! Očička se zlepšila, má slabší brýlky a okluzorek stačí nosit už jen 1-2 hodiny denně. Samozřejmě se šlo slavit do hračkářství. Pak si ještě v optice vybrala nový filcový okluzorek s výšivkou jednorožce, nechali jsme předělat sklíčka do obou brýlí a začíná nám veselejší etapa…přece jen mít okluzor 4 hodiny, později 3 hodiny denně bylo fakt hodně náročné. Teď tu hoďku a půl sfoukne ani neví jak.
Poslední dobou dost řeší „dospělácké věci a starosti“. Třeba jak funguje silniční provoz, co se z čeho vyrábí, smrt, práci….no občas zírám. Ale je hodně bystrá a všímavá a na vše se jí snažím popravdě odpovídat.
V neděli večer jsme se vrátili z dovolené. Z nádherného místá ve Slovinsku, kde to máme tak rádi, kam jezdíme každý rok..někdy i dvakrát ročně. Nejdřív to vypadalo, že nestihnu ušit ani ň. Udělala jsem radši pár dnů před odjezdem nálet na obchody, protože nutně oba potřebovali kraťase. Možná ze mě pak opadl nějaký stres nebo nevím, ale i k tomu stroji jsem nakonec sedla a pár kousků ušila. 🙂
Oliverek měl nejvíc radost z auťáků. Když otevře šuplík, tak si sám vybírá co si chce oblíct. 😀 Mám se na co těšit.
Safari látku jsem objednala, aby zbylo i na Elinčiny šaty, které si tak přála. Těsně před dokončením mně ale řekla, že jsou moc hezké, ale bude je nosit na doma aby nikdo neviděl, že má klučičí látku. Jako fakt nevím kde na tom byla. Na sucho jsem polkla, došila je a vzala na dovču. A najednou se jí prý moooc líbí a jsou super a bude je nosit. Ufff 😀
Jednorožčí látky jsem vzala naopak málo, na šaty nestačilo. Ve skutečnosti je látka mnohem hezčí, než byla na monitoru v PC. Kdybych to tušila, beru rovnou metr. I trikem jsem ale udělala velkou radost a ze zbytku látky ještě něco vymyslím.
Ještě rychle jedny leginy a pro Oliverka tepláky (ani na jedno na dovči nedošlo). 🙂
Došila jsem dlouho rozdělané minnie tričko s dlouhým rukávem, ani to nebylo třeba. 🙂
U stroje mám nastříhaných dalších pár věcí, tak snad to šití půjde zas tak rychle a dobře od ruky a já konečně našiju i ty kraťásky, co jsem měla v plánu.
Trička jsou podle střihu Ottobre, 4/2014, model 11. Pro Oliverka velikost 86, pro Elinku 104.
Šaty střih Kačka od Fazonetky, velikost 110.
Leginy Fazonetka v.116.
Tepláčky střih Klasik od Fazonetky, velikost 92.
About me
Vítám vás na svém blogu. Jmenuji se Helena, mám dvě krásné děti, kocourka Kokiho, kočičku Bertu a milujícího manžela s velkým pochopením pro mé koníčky. Zajímám se o ruční práce a o vše hezké. Jsem členem autorského klubu a mám i zkušenost s psaním pro web doma.cz. Ať se vám tady líbí 🙂
