Dívám se na naše děti a nechápu jak ten čas běží. Už prostě nemáme malá miminka. Elinka je čtyřletá slečna, malý rozumbrada, potvůrka, miláček, ďáblík i andílek. A Oliverek ji zřejmě bude chtít co nejdříve dohonit a dělat úplně stejné blbiny jako ona. 😀
Oslava Elinčiných narozenin proběhla o víkendu na den dětí, aby u toho mohli být babička a děděček z Trenčína, prababička z Frýdku a teta z Prahy. 😀
Že dostane kolo věděla, byla si ho vybírat, ale ostatní bylo překvápko a myslím, že jsem se dost trefili. Byl to nádherný sluníčkový den a všichni jsme si ho moc užili. Oliverek dostal taky menší dárek, aby mu to nebylo líto, i on ochutnal úžasný dort, který tentokrát dělala moje mamka. A hlavně celou dobu chodil!! Ano ano, náš malý brouček se rozchodil, má dvoje nové boty a já jsem popravdě velmi ráda, že mu to trvalo tak dlouho. O to víc jsem si mohla užívat miminečka. 🙂
Elinka si zkusila párkrát zůstat ve školce i na odpolední spánek, zažila první školkový výlet, jednou vytopila koupelnu ve školce a pak s výrazem neviňátka tvrdila, že to byla nehoda (potvůrka moc dobře věděla, že lumpačí a ještě u toho kromě sebe zlila i další holčičku), neustále si zpívá písničky nebo recituje básničky a z jejích malůvek je už celkem poznat co to je. 🙂 Oliverek každý den trénuje na motorce, snaží se mluvit, když něco chce, tak tvrdohlavě jde po tom, neváhá se pustit do své starší ségry a poslední dobou ho otravují zoubky.
Jsou úžasní, někdy mně z nich jde hlava kolem, ale zároveň si uvědomuji jaké máme štěstí, že je máme.
Tak všechno nejlepší, Elinko!
