Další měsíc utekl rychlostí blesku a z mých broučků je zas o kousek víc štěstí. Elinka chodí do školky, má tam už i kluka a Oliver je jak z hadích ocásků. Už dávno neplatí, že kam ho položím, tam ho i najdu. Stále se plazí, ale sotva se otočím, už je jinde a nejčastěji u domečku Bublinky a snaží se za ní dostat. Když mu to zakážu, otočí se a „frčí“ pryč z pokoje, kam také nesmí. 😀 😀
Elinka je ve školce moc spokojená. Sice měla během září 2x rýmu a jednou i nějakou dvoudenní virozu (samozřejmě všechno chytl i Oliver), ale jinak ji neopouští nadšení. Jdeme do školky a už už poslouchám o Vítkovi, jdu ji vyzvednout po obědě a ona se nejdřív utíká rozloučit s Vítkem, který ve školce zůstává. Je to roztomilé a já trošku žárlím. 😀 😀
Musím uznat, že má školka na ni dobrý vliv. Učí se básničky, když vybarvuje omalovánky, tak se začíná soustředit, aby nepřetahovala a také nás poučuje, že se u jídla nemluví a po návratu z vycházky si máme umýt ruce. 😀
Oliver na to všechno kouká se svojí našpulenou pusinkou a říká „bbbb, abu, be, tááááta“ 😀 Ten je ale taky šikulka, už na osmiměsíční prohlídce předvedl paní doktorce jak umí dělat pá pá a teď k tomu přidal i ukazování jak se má. A pozor!! Má dva zuby. 😀
Před pár dny oslavil svůj první svátek a protože byl moc hodný, dostal i nějaké nové hračky. V jejich pokojíku to vypadá jak v hračkářství. 😀
Jsem šťastná, že je mám. Jen bych ten čas chtěla přibrzdit, moc rychle rostou…
