Poslední dobou mně Elinka teda dává. Je to malé zlobidlo, ale myslím si, že ji už chyběla školka a zas se „hodí do normálu“. Nejdřív tedy říkala, že tam letos už chodit nebude, ale nakonec je tam moc spokojená a už tam i prvně spala. Jen jí tam chybí kamarád Vojta, který šel do první třídy.
Paní učitelka ji chválila, že mnohem lépe jí a ona sama se nám chlubila, že je už větší, takže sedí u stolečku pro větší děti a má i větší kapsář na plyšáčka, kterého si nosí z domu. A já vidím největší rozdíl v kreslení. Loni s prominutím samá čmáranice a teď to má hlavu i patu. 😀
S okluzorem zvládá vše s přehledem, není problém ani ve školce. I tak jsem ráda, že ho nemusí mít stále. Z oranžové přesedlala na růžovou a zamilovala si šatičky a sukýnky.
U Oliverka jeden spánek přes den zatím úplně neprošel, stále většinou spí dvakrát, ale nechám to něm. Začíná se nám vybarvovat. Jak mu něco nejde, zazuří a mrskne s tím o zem. 😀 Pořád miluje knížky a když kreslí Elinka, kreslí taky. A taky si hrají na hoňku..já jen trnu, kdy se komu co stane. 😀
Rozumět mu je jen pár slov, ale nově přidal kujik (dudlík).. Běžně říká máma, táta, baba, děda, Eja (Ela), na králíčka volá Bubi, nende to (nejde to), kojo (kolo), otooo (auto), bojí (bolí), ebeda (medvěda) apod.
Malou židličku se stolečkem jsme už zrušili, protože je přece velkej kluk a chce sedět u velkého stolu na velké židli. 🙂 Je to náš horolezec, věčně ho sdělávám ze stolu, kde nedosáhne, donese si židličku a šup je tam…
S Elinkou jsou parťáci, vymýšlejí blbiny a pak se tomu oba chichotají a na Oliverkovi je vidět jak ji „hltá“ očima. Je krásný vidět ty dva jak spolu lumpačí. 🙂
