Na cestách, v pražské ZOO a radost ze zahrady

Publikováno: Autor:
Víkend pro mě začal už v pátek na zámku Štiřín.
Konalo se tam naše firemní setkání a zmiňuji se o tom proto, že jsem letos ve firmě už deset roků a tak jsem k tomuto výročí dostala šampáňo. 🙂
Určitě ho zase necháme na nějakou zvláštní příležitost. Jestlipak víte, který film se na zámku natáčel?
Po pracovní části jsem se přidala ke skupince, která se učila vyrábět čokoládové pralinky. Ty jsme tam pak všechny snědli, ale Martinovi jsem dovezla něco extra pro něj vyrobeného. 🙂
Možnost spát na zámku jsem nevyužila. Pozdě večer pro mě přijel Martin a jeli jsme spát k jeho sestře do Prahy. Na sobotu jsme už měli totiž jiné plány.
Hned ráno jsme vyrazili do pražské ZOO. Rychle jsme oběhli všechna zvířátka a omrkli, co je nového. Naposledy jsme tam byli loni v březnu. Tehdy jsme sotva v náručí mámy zahlédli malou orangutaní samičku Diri. Letos po expozici skákala a kutálela se jak malé tornádo. 🙂 Nešlo ji pořádně ani vyfotit.
A ještě malá sloní samička Sita. Obě letos oslavily první narozeniny.
Ale moje srdeční záležitost jsou gorilky. Sleduji je už spoustu let a neuvěřitelně moc jsem se na ně těšila.
Dokázala bych je sledovat hodiny. Všechny je rozeznám, vím co která má ráda, jak se chová. Vím o nich všechno. 🙂
Odpoledne jsme se mrkli na svatbu kolegy mého Martina. Brali se kousíček od Ústí nad Labem a pak jsme už menší oklikou přes Německo 🙂 směřovali k domovu.
V neděli jsem doma konečně umyla okna alespoň v kuchyni a ložnici, aby na to mohlo hned zapršet. Klasika, kdykoliv dočistím okna, hned prší.
U našich na zahradě jsem se dočkala a vykvetla mě rostlinka z Řecka. Semínko jsem si dovezla loni a zasadila jsem to tak pozdě, že se divím, že vůbec stihla vykvést.
Loni mně někdo radil, že se jmenuje Nocenka jalapenská.
Vám všem přeji krásný úspěšný začátek nového týdne a užijte si ho tak jako naše Kočena. 🙂

Propršený víkend a zase gumičkuji :-)

Publikováno: Autor:
Propršený víkend je už téměř u konce a tak si sumíruji, co jsem chtěla dělat a co jsem doopravdy udělala. Plány jsem měla velké. Chtěla jsem po delší době udělat velký úklid, vygruntovat v kuchyni šuplíky, dát do pořádku kořenky a umýt okna.
A až na ty okna jsem udělala vše. Okna musím nechat na jindy, třeba někdy přestane pršet. 🙂
V týdnu jsme v Ikea koupili nové kořenky, na které jsem si vytiskla cedulky.
Původní kořenky jsem dala mamce, abych měla všechny stejné. I mamce jsem vytiskla štítky. 🙂
V sobotu ráno jsme s Martinem vyloupali loňské ořechy. Rozdělila jsem do třech pytlíků. Jeden jsem podarovala našim, druhý bude pro Martinovi rodiče a třetí je v našem mrazáku a zůstane tam až do doby, kdy začnu péct vánoční cukroví. Odpoledne přestalo na pár hodin pršet, tak jsme s Martinem vyrazili na šípky, které se u našich už suší a pak s mamkou na ořechy.
Martin si šel večer zaběhat a nedoběhl s prázdnou. 🙂
V neděli z nich byla výborná polívka, na které si budeme pochutnávat i zítra v práci.
Odpoledne jsem udělala dlouho plánované podmáslové trojúhelníky. Těsto umíchala pekárna. Jakmile jsem je vytáhla z trouby, utíkala jsem s výslužkou k našim. Moc jim chutnalo, i nám…už není ani jeden kousek. Recept najdete ZDE.
No a gumičky. Zkusila jsem další dva nové vzory.
Škodlivých ftalátů se snad bát nemusím. Kupuji jen originální gumičky a stejně náramky ani nenosím. Slíbila jsem poslat Šárce, tak už mám nachystáno. 🙂
Ještě jsem oprášila ikeové lampičky a už svítíme. Holt cítím, že se zima blíží. 🙂
Krásný večer vám všem.

Meduňkový sirup, bezový likér a romantický výlet

Publikováno: Autor:
Letos jsem poprvé zkoušela bezový sirup, mátový a teď i meduňkový.
Meduňku nejčastěji používám sušenou na čaj před spaním. Jak jsem zjistila, je prospěšná celému tělu. Tiší bolesti, posiluje nervy, tlumí křeče, upravuje krevní oběh, srdeční činnost a uklidňuje trávící ústrojí. Navíc se jedná o naprosto neškodnou bylinu, kterou je možno užívat i dlouhodobě.
Ale zpět k sirupu. Na přípravu potřebujeme:
  • asi dvacet delších stonků meduňky
  • 1 kg krystalového cukru
  • 20 g kyseliny citrónové
  • 1,7 l převařené vody
Stonky meduňky jsem pořádně opláchla a nastříhala do mísy a přelila jsem zchládlou převařenou vodou. Mimo recept jsem ještě přidala nakrájený citron a vše jsem nechala na chladném místě louhovat 48 hodin.
Pak jsem vše zcedila a na sporáku mírně ohřívala. Přidala jsem cukr, kyselinu citrónovou a důkladně míchala. Jakmile se cukr rozpustil, nechala jsem pár minut přejít varem. Pak už jen stačilo plnit láhve.
Už jsem zmiňovala bezový sirup, tak nesmím opomíjet ještě větší dobrotu, a to je bezový likér. 🙂 Loni ho dělala mamka a měl obrovský úspěch. Hlavně zásluhou mamky a taťky mám likér i já. Moc mi pomohli a za to jim patří velký dík (natrhali, obrali…).
Ve finále jsem s likérem němela skoro žádnou práci a ve sklepě mám necelých 15,5 litru.
A tééééď překvapení, které jsem dostla v srpnu ke svátku. Můj Martin mě pozval na projížďku elektročlunem po Brněnské přehradě, tedy Pryglu. 🙂
Vyjeli jsme si v úterý navečer a bylo to fakt super.
Užili jsme si to, byla to romantika.
Vám všem přeji krásný víkend. 🙂

Co teď sbírám, květinky a háčkované zdobení

Publikováno: Autor:
Hřiby, hřiby, hřiby…myslím, že letos si jich užívá snad každý. Stále rostou, jsou krásné, zdravé a je jich všude plno. Mamka běhá po lese několikrát do týdne. Můj Martin zas včera řekl, že jde na kolo a vzal to přes les. V baťohu nakonec dovezl 54 praváků! Občas nějaké hřibky i dostaneme.
Sušíme, zamražujeme a pochutnáváme si. 🙂
Protože už začínají padat ořechy a jeden velký strom máme před domem, chodím každé ráno sbírat. Ořechů se letos urodilo.
Začínám trhat i šípky. Určitě budu chtít i na čaj a možná zkusím marmeládu. Jestli máte někdo osvědčený recept, budu za něj ráda.
Docela mě chytlo zdobení zdobení skleniček. Pár kloboučků jsem udělala na broskvovou marmeládu, kterou jsem nedávno kuchtila. 🙂
Dnes zas po delší době vysvitlo sluníčko a venku bylo opravdu letně. Využila jsem to k focení kytiček, které mají naši na zahradě.
A taky jsem fotila moje na balkoně. Muškáty ne, ty mně teď radost nedělají. Jsou bez květů, ale konečně plné poupátek, tak se snad brzy zase dočkám. 🙂
A chystám si i něco do zimního truhlíku.
Vám všem přeji krásný večer. 🙂

Dečka č.21 a zlatý víkend :-)

Publikováno: Autor:
Háčkované dečky jsou teď u mě v kurzu. 🙂 Pořád mě baví a pořád začínám další a další.
Tentokrát jsem zalistovala ve starším čísle Sabrina dekorativní háčkování (číslo 36) a během chvíle vykouzlila menší bílou dečku.
Její průměr je 22 cm a je to přesně ten typ dečky, které mám tak ráda.
Jako aranžmá jsem použila novou květinku, kterou jsem dostala od kolegyň z práce.
Dečku najdete i na Fleru.
Závěr prázdnin byl pro nás a moje rodiče nezapomenutelný. V Jihlavě se k exhibičnímu utkání mezi vítězi olympijského turnaje v Naganu a výběrem Zlatého hattricku z let 1999 až 2001 sešli bývalí hokejoví reprezentanti, aby uctili památku Ivana Hlinky, který tragicky zahynul před deseti lety. Zápas skončil 7:7.
Něco naprosto úžasného. O zápase si můžete přečíst třeba TADY.
Každý návštěvník dostal magnetku, která nám teď zdobí ledničku.
Krásný začátek vám všem a školákům správné vykročení do nového školního roku. 🙂 Já přesně před 10 lety vykročila do nové práce.

Výletování po Čechách 2.část

Publikováno: Autor:
Třetí den jsme zajeli za hranice, do Německa. Na pevnost Königstein jsme se vydali do Saského Švýcarska, přibližně patnáct kilometrů od hranic. Horská pevnost Königstein leží nad stejně nazvanou obcí na levém břehu řeky Labe. Historický objekt byl veřejnosti zpřístupněn v roce 1955. Celý objekt pevnosti je velmi rozsáhlý (rozkládá se na ploše 9,5 ha).
Z celé pevnosti byl úžasný výhled na okolí.
Z internetu jsem si půjčila letecký snímek, ať máte představu. 🙂 Ostatní fotky jsou již moje.
Bylo opravdu co fotit.
Dali jsme si zmrzku a mohli se posunout dál, do Drážďan. Přišlo mně zajímavé, že 63% plochy města tvoří zeleň. Díky své přírodní poloze a svému baroknímu půvabu s mediteránním nádechem je město nazýváno polabskou Florencií.
Už jsem říkala, že náš program byl dost nabitý. Na prohlídku města jsme měli tedy jen 3 hodiny, které velmi rychle uběhly. Stihli jsme snad všechno a už jsme jeli zpět, do Jetřichovic vylézt na Mariinu skálu.
Mariina skála je vysoká 428 metrů a je to pískovcový skalnatý kopec. V roce 1856 nechal na vrcholku postavit Ferdinand Bonaventrua, 7. kníže Kinský chatku, která sloužila jako pozorovatelna protipožárním hlídkám. Současné jméno získal kopec v 19. století, když byl pojmenován po Marii Anně Kinské, manželce majitele panství.
Další, výlety nabitý, den je za námi.
Ve středu ráno jsme sbalili věci a pomalu směřovali domů. Ještě před zastávkou v ZOO Dvůr Králové jsme omrkli vodní nádrž Les Království, která je od roku 2010 národní kulturní památkou.
Přehradní nádrž na řece Labi vystavená v roce 1920 leží u samoty Tešnov, 4 km proti proudu od města Dvůr Králové nad Labem. Je neobvyklá svým vysoce estetickým stavebním provedením, proto tak láká turisty.
A hurá do ZOO Dvůr Králové, druhé největší ZOO v Česku. Je zaměřena na africká zvířata. Tuto specializaci prosadil v 60. letech 20. století tehdejší ředitel Josef Vágner, který následně zorganizoval několik výprav safari do Afriky a odchytil množství zvířat, zejména kopytníků (žiraf, zeber, antilop, nosorožců apod.) a díky tomu význam Zoo již v 70. letech přesáhl hranice tehdejšího Československa.
Nemohli jsme si odpustit ani projížďku Safari.
Nádherná ZOO, úžasný výlet. Domů jsme přijeli večer, vyzvedli Bublinku, vybalili věci a ještě přidali osm nových magnetek na ledničku. 🙂
Příjemný víkend vám všem.