Pyžamo je v mém seznamu na prvním místě. A protože se první kousek povedl, Oliverkovi je v něm příjemně, rovnou stříhám na další. Tentokrát i Elince.
Tričko je podle střihu z Ottobre 4/2014, model 11, velikost 92. Kraťásky podle obyčejného jednoduchého střihu, který najdete TADY. Na Oliverka jsem brala velikost 4.
Oliver fakt nadšený, ale pak mu to nedalo a ptal se, proč má každý rukáv jiný. Vysvětlila jsem mu, že aby pyžamko něčím zajímavé. Asi mně moc nevěří, protože se na mě soucitně podíval a říká „Ty si to spletnula, že? Ale to nevadí“. 😀 😀
Poslední měsíc přinesl jednu velkou zásadní novinku. Těsně po narozeninách čekala Elinku velká kontrola na očním. Ve finále to nebyla až tak velká kontrola, protože se paní doktorka rozhodla, že rozkapávat oči bude až příště, ale konečně jsme slyšeli to vytoužené „Elinka už nemusí mít okluzor“. 🙂 S Elinkou jsem to oslavila návštěvou hračkářství, McDonaldu a prostě jsme si udělaly hezké holčičí dopoledne.
V červnu jsem slavila narozky i já a jako speciální nechtěný dárek jsem dostala antibiotika na boreliózu. Jedno jediné pidi klíště a tolik problémů co kvůli němu mám. Tou dobou jsme odjížděli na prodloužený víkend do Grazu. Kromě prvního večera bylo překrásné horké počasí. Všichni jsme si to užili, jedno dopoledne jezdili vláčkem, navštívili Skanzen.
Oliverek se taky podíval k lékaři. Rozbil si hlavu. Podle jeho verze normálně seděl na sedačce a díval se na pohádku. Plakal, krev mu tekla a naše statečná Elinka u něj stála, držela mu na ráně ručník, plakala a zpívala mu Malé kotě (to jim zpívám od narození). Já mezitím sháněla odvoz do nemocnice. Cestou se Oliverek uklidnil a když jsem ho nesla na chirurgii, procházeli jsme kolem obchodu (hodně dobrý nápad mít hračkářství v dětské nemocnici :-D), tak mně důležitě hlásil, že tam mají auta. Dostal 4 mašličky a zatáhl mně do obchůdku.
Ještě před přísným opatřením Slovenska jsme stihli víkend u babičky a dědečka v Trenčíně. Tentokrát jsme byli pořád někde. I hrad jsme prošli.
A snad nám bude sluníčko přát a budeme si užívat koupání.
Někde na mě vykoukl střih na oboustrannou tašku Milly od Pattydoo. Rovnou jsem si střih uložila s tím, že by to mohl být pěkný dárek na konci školního roku pro paní učitelky. Elinka dostala za úkol zjistit oblíbenou barvu, abych se co nejvíc trefila a spolu jsme vybraly látky.
Šilo se skvěle, jen rozžehlování klasickou velkou žehličkou je pěkná otrava, tak jsem si také udělala radost a už mám na podobné kousky doma malou pidižehličku Prym. Je skvělá.
Vnitřek červené je jednobarevná tmavě červená, barva ale nešla zachytit na foťák. Střih i s videonávodem najdete TADY.
Letos jsem nachystala dárek ještě pro jednu paní učitelku, která vlastně do Elinčiné třídy také patří.
Ke každému dárečku sladká dobrota a mohla jít Elinka rozdávat 😀
Snad jsem se trefila do vkusu a dárky udělaly radost. Mně ta taška přijde tak skvělá, že vybírám látku i pro sebe a mamku.
Máme doma šestiletou slečnu. Neuvěřitelné. Narozeniny oslavila ve velkém stylu, dva víkendy po sobě. 😀 První víkend, přímo na její narozky byla oslava s „tetou z Anglie“. Dočkali jsme se a moje ségra i s rodinou po dlouhých měsících zase přiletěla. Elinka v tu dobu nechodila do školky a dá se říct, že jsme celé dny trávili u našich. Od rána do večera Elinka a Oliver blbli se sestřenicí a bratrancem.
No a já jsem mírně řečeno nestíhala, tak základ na dort mně dělala kamarádka. Já ho jen polila a ozdobila ovocem. Další víkend jsem stíhala ještě míň 😀 a tak dort dělala moje mamka. Mamka celkově nachystala spoustu dobrot. 🙂
Elinka se na narozeniny moc těšila. Odpočítávala dny, pořád se přesvědčovala za kolik dnů že to už bude…strašně se těšila. Na první oslavě dostala úžasnou panenku a k ní typické anglické oblečení…deštník, pláštěnku a holinky. 😀 A ještě malou dinosauří zahrádku, kterou musíme zasadit. Od nás dostala jeden dárek a to plastelínu zubaře, o které mluvila už od Vánoc. Zbytek jsme nechávali na další týden.
Na druhou oslavu přijela babička a dědeček ze Slovenska. I to byla velká sláva. Děti je neviděli od Vánoc. Na oslavě rozbalila svoji vysněnou stáj a pick-up s koňským přívěsem. A maminka jí dluží jeden háčkovaný dárek. O něm příště. 😉
A Oliverek? Ani ten nepřišel zkrátka. Je ještě malý a tak i on dostal nějakou drobnost, aby mu nebylo líto, že on nic. Myslím, že největší radost měl z Ridera z Tlapkové patroly. 😀 Také mu přišel dopis ze školky, že je přijatý a od září se těší do školky s Elinkou.
O záhonek u babičky a dědečka zájem stále mají. Je fakt, že většinou zalívám já a okopávám taky já. 😀 Oni to jistí z bazénku. Ale nebudu jim křivdit, zájem mají a Ela docela často vzpomene, že je potřeba jít zalít. A když náhodou prší, tak s takovou úlevou řekne „to je fajn, že prší..nemusíme zalívat“. 🙂
Když nad tím tak přemýšlím, oslavy nekončí, bude pokračování….ještě bratranci. 😀
Napsat článek mně už pomalu trvá stejně dlouho jak něco ušít. 😀 Třeba tyhle trička jsem dětem dělala na Velikonoce, aby je nepokakal beránek. 😀
Elince podle střihu z Ottobre 4/2014, model 11, velikost 110. Tentokrát jsem zvolila verzi s řasením. Skvěle sedí, tak jsem nastříhala na další. 🙂
Oliverek má podle stejného střihu (ale samozřejmě bez řasení) ve velikosti 92 tričko s oblíbeným pejskem Maxíkem z pohádky Tajný život mazlíčků.
A protože počasí je pořád takové všelijaké, byla potřeba i teď z jara nějaká čepka do školky. Ozdobila jsem je kamínky. Pro střih jsem opět šla do Ottobre 4/2014.
Když se počasí umoudří a není chladno, tak zas fučí jako blázen. Šátek podle Caramilla střihu je ideální. Akorát ušiji ještě nějaký a tentokrát ho pořádně prodloužím, protože jak foukne vítr, Elince se pořád překlápí.
U stroje mně leží hromádka nastříhaných kousků, polotovarů…..tak snad děti z toho nevyrostou, než to došiju. 😀
Už od Velikonoc nám zdobí dveře věnec s kytičkovou mašličkou. Druhý jsem dala mamce a taťkovi.
Moje ségra miluje vážky. Když jsem na eshopu narazila na tak krásnou jarní látku, kde navíc poletují vážky, bylo jasné, že ji koupit musím a něco pěkného ségře vyrobit. 🙂 Už brzy poletí balíček do Anglie. 🙂
Elinka se zmínila, že i ona potřebuje novou „kapsičku“. Z každé strany jinou a do toho se hned přidal Oliverek, že i on nutně potřebuje autovou. Teď si do ní pořád skládá autíčka. 🙂
Na tuhle pidi holčičí kabelku jsem narazila na Facebooku ve skupince Šití, co tě chytí. Šila se krásně. Jen to zapínání nejspíš předělám na suchý zip. Cvoček moc dobře nedrží.
About me
Vítám vás na svém blogu. Jmenuji se Helena, mám dvě krásné děti, kocourka Kokiho, kočičku Bertu a milujícího manžela s velkým pochopením pro mé koníčky. Zajímám se o ruční práce a o vše hezké. Jsem členem autorského klubu a mám i zkušenost s psaním pro web doma.cz. Ať se vám tady líbí 🙂
