Helena Pargačová Lišková
Vyráběla jsem pro nás i pro rodiče a budeme ho mít možná i příští rok. Chybí nálada k zapalování, tak jen letos dekorace.
Špalek mně uřízl už v létě soused rodičů, dokupovala jsem jen svíčky. Ozdoby, které máme už pár let, jsem lepila tavnou pistolí. No na našem už nedrží téměř žádná, protože Oliverek pořád chodí a zkouší co vše se dá oddělat.
Asi tři roky zpět jsem poprvé šila adventní věnec. Tento rok jsem ho chtěla háčkovat, ale vzhledem k situaci jsem nestíhala a tak rychle jeden spíchla. Samozřejmě je na dveřích od začátku adventu.
Potřebovala jsem tři pruhy plátna o rozměrech 10x cca 85-90cm. Ty jsem sešila, otočila, vyplnila dutým vláknem a smotala v copánek. Opravdu jednoduché, jen to vycpávání není zrovna nejpříjemnější práce.
Dlouho jsem tu nebyla. Naši rodinu zasáhla tragická událost, po které se jen těžko hledají síly vůbec něco dělat, natož tvořit a psát na blog. Ale jsou to právě děti, které nás všechny okolo drží nad vodou a tak se o nich zmíním i tento měsíc.
Už za chvilku bude z našeho chlapečka tříleťák. Velký kluk, který umí mluvit, počítat do deseti, pozná barvy, kreslí sluníčka, vše se snaží pojmenovat a od Elinky se učí jednu písničku za druhou. Běžně si doma zpívá „Já mám koně, Andulko, mé dítě nebo Cib cib cibulenka..“
Ale taky se umí pořádně vztekat a prskat, když se mu něco nelíbí. Hned na to je ale z něj zase ten miloučký umazlený kocourek, který chodí po čtyřech, mňouká a olizuje si pacičku. 🙂 V noci si mě pořád volá k sobě a tulí se.
Elinka se zdokonaluje ve všem co dělá. Občas se jí nelíbí, že víc a víc věcí nechávám na ní, ale jen tak ji posuneme někam dál. Je z ní moc šikovná a chytrá slečna, která si pořád s něčím a na něco hraje a zbožňuje dinosaury. I letos je ve školce navštívil Mikuláš. Čert se dětí ptal jestli někdo zlobil a ona mně pak říkala, že se sice čerta nebála, ale raději se nepřihlásila. Prý je ve školce hodná. A moc jí zajímalo jestli čert ví, že doma neposlouchá. 🙂
Na Mikuláše s andělem a čertem se byl poprvé podívat i Oliver (domů je nikdy nezveme). Měl vykulené oči, sbalil balíček dobrot a řekl, že chce jít domů, že se bojí čerta. 🙂
Ani letos jsem dětem nezapomněla nachystat adventní kalendář. To je najednou bezproblémové ranní vstávání. Stačí jim dát pusu a říct, že je ráno a copak je asi v kalendáři a vyhupsnou oba z pelíšků jako nic. 🙂
A hlavně jsou to naši malí pomocníčci, naši miláčci.
Ani nevím jak a překulil se další měsíc. Co nevidět budou naši rarášci rozbalovat vánoční dárky a pak bum, budeme mít doma tříleťáka….stále znovu a znovu to říkám PROSÍM ZASTAVTE NĚKDO ČAS. Právě teď jsou naše děti naprosto úžasní, parťáci, kteří si spolu pořád hrají, většinou jsou hodní a já si tohle chci užít co nejdéle.
Elinka pořád chodí do školky (snad to nezakřiknu a nepřijde nějaká karanténa). Začala se dost zajímat o psaní a čtení. Sama od sebe si zkouší psát písmenka, číslice..Oliverek v ní má velký vzor, takže najednou vidím jak i on se snaží pojmenovat písmenka.
Před Dušičkami jsme tradičně vyřezávali dýně a dokonce jsme pekli i perníčky. To byl samý duch, dýně a netopýr. 😀
Je to pár dnů, co Elinka „psala“ dopis Ježíškovi a letos už svoje přání vyjádřil i Oliverek. Pořád listuje katalogem dřevěných vláčků, kolejí a různých doplňků a já se musím chodit dívat, co dalšího si napíše Ježíškovi. 😀
To jsem se tak včera odpoledne dozvěděla, že v pátek budou hrát ve školce divadlo a každý si má přijít nejlépe v jednobarevném oblečení. Ela rovnou řekla, že ona chce být oranžová a bude hrát lišku. 😀
Jenže doma nemáme oranžového vůbec nic. Už dávno je za námi období, kdy Elinka tolik milovala oranžovou a z toho, co jsem jí kdysi šila už dávno vyrostla.
Nechtěla jsem ji zklamat, tak jsem probrala zásoby a našla dostatečný kus oranžové teplákoviny. Není naštěstí tak silná, tak z toho mohly být leginy i tričko.
Triko podle střihu Ottobre 4/2014, model 11 a velikost 110. Leginy střih Fazonetka ve velikosti 116.
Tričko jsem si trochu upravila a přidala mu mírně nařasený volánek. Elinka byla nadšená (já taky, dlouho jsem u stroje neseděla a tak jsem se vyřádila :-D) a dověděla jsem se, že jsem ta nejlepší maminka na světě.
A dnes Elinka hrdě hlásila, že byla ta úplně nejvíc oranžová liška z celé třídy. 😀 A co víc, celé odpoledne si hrála na lišku i doma a večer ani nechtěla do pyžama. 😀
Můj první a určitě ne poslední. Výroba mě moc bavila a mrzí mě, že jsem ho Elince slibovala tak dlouho.
Občas si stěžuje, že měla škaredý sen. Když se to stalo před pár dny naposledy a ona na mě upřela svoje velká kukadla a řekla „mamko, prosím, už ho vyrob“….zastyděla jsem se, že to pořád odkládám.
Průměr 20cm, dečka z příze Sněhurka. Největší práce byla s peříčky. 😀
Je na světě a obě věříme, že fakt bude fungovat. 🙂
Pořád se nic nedělo a najednou bum a všímám si, že Oliverkovi začínají být krátká trika. Nově tedy na něj šiju vel.92, můj oblíbený střih z Ottobre 4/2014, model 11.
I Elinka potřebovala už větší trička, jenže tam jsem to přepískla a ušila rovnou o dvě čísla větší a bylo to moc…Takže tohle krásné, vymazlené tričko s otáčecím obrázkem musím v ramenou zúžit.
Naštěstí stejnou chybu jsem už nezopakovala a šaty podle střihu Kačka od Fazonetky jsem dala jen ve velikosti 110. Zbylo trošku látky, tak se oblíkla i naše Verunka. 😀
Když jsem na jaře říkala mamce, že už vybírám podzimní a zimní látky na novou kolekci roušek, tak jsem fakt netušila, že to bude skutečnost a roušky se stanou každodenní povinností.
Já mám k rouškám kladný postoj, ale taky nechci chodit jen v jedné. Proto jsem si našila pořádnou zásobu. Vlastně nám všem. Některé jsem dala Martinovým rodičům, zásobu má i moje mamka s taťkem, šila jsem pro synovce, pro kamarádky a jejich děti.
Dokončila jsem halloweenskou kolekci a teď si už dávám pauzu. Co nevidět budu řešit vánoční. 😀
