Autor: heliskacz

Nestíhám. Vím, že se opakuji, ale je to tak. 🙂 Další měsíc utekl jak nic. Oliverek v dubnu absolvoval oční prohlídku, kde tedy vůbec nechtěl spolupracovat a rovnou řekl, že nic neřekne. 😀 Ale nakonec ho paní doktorka se sestřičkou umluvila a jazýček se mu rozvázal a Oliverek hlásil co vidí. Z prohlídky šel spokojený s novým vláčkem a lízátkem od paní doktorky a já s lístkem, že další kontrola v listopadu. Tam se snad už podaří rozkapat oči a udělat komplexní prohlídku. Zatím to ale vypadá, že je vše v pořádku. 🙂

Elinka už zase chodí do školky, šťastná že vidí kamarády. Stihla absolvovat pohovor v pedagogické poradně, kde se shodli s názorem paní učitelek, že by si Elinka měla prodloužit školku. Mám radost, že se ve školce potká s bráškem (tedy doufám, že ho vezmou :-D). Po dlouhé době jsme vyrazili do brněnské ZOO, pravidelně chodíme na dlouhé vycházky a nedávno i cyklovýlet. Oliver zatím nechce kolo se šlapátky, tak na svém koloodrážedle ujel 8 km. 🙂

Letos dostali u babičky a dědečka k dispozici kousek záhonku, ať se naučí co je to něco vypěstovat a starat se. Jsem zvědavá jak jim to půjde a kdy přestane bavit. 😀 Ale o tom příště.

Myslím, že máme za sebou jeden z nej měsíců. Žádná školka, žádné povinnosti..jen užívání. Ani velikonoční svátky jsme nešidili a pár koledníčků na Elinku přece jen přišlo. Sice jen mezi dveře, ale to nám radost nezkazilo. Vyráběla pro ně krásné zápichy ze zažehlovacích korálků.

Oba zašli koledovat i za babičkou a dědečkem a alespoň po telefonu řekla pěknou koledu Elinka i na Slovensko. Oliverka víc než koledování zajímalo co je na talíři, ale on se to ještě naučí. 😀

A jedna velká událost se přece jen stala. Elinku navštívila zoubková víla. A hned dvakrát během jednoho týdne. Je tedy fakt, že se zoubky až tak nehýbaly, ale jednou otvírala zubama lepidlo, podruhé láhev na pití. 😀

U prvního zoubku jsem si poplakala dojetím, u druhého mě málem mrtvice ranila. To když jsem vymýšlela co jí ta zoubková víla přinese. 😀 😀 Jak jsou zavřené obchody, tak těch blbinek pro strýčka příhodu fakt moc nemáme. Naštěstí to dobře dopadlo, Ela pro jistotu vstávala v 5 ráno!!!! a hledala pod polštářkem pozdrav. A Oliver od té chvíle každý den kontroluje, jestli se mu taky už nějaký nekýve. 😀

Už víc jak měsíc si užívám obě dětičky doma. Začátkem února se covid objevil i v naší školce. Elinka sice do karantény nemusela, ale pro jistotu na testy šla. Jak jsem z toho byla nervní, tak to zvládla levou zadní a kdykoliv jde Martin na testy, tak škemrá, že chce jít taky. 😀

Školka plynule přešla z karantény do úplného zavření. Každý týden nám ze školky chodí úkoly, tvoříme, chodíme na vycházky, čteme, hrajeme si…prostě si to období užíváme jak to nejvíc jde.

Nedávno jsme konečně všichni čtyři vyrazili na zubní prohlídku a všichni jsme dostali pochvalu. 🙂 Oliverek doma předváděl jak otevře pusu, ale jak došlo na věc, začal se bát. Tvrdil, že dostane včeličku a zakryl si pusinku. 😀 Nakonec ho paní zubařka ukecala. I Elinka trochu znejistěla a cestou v autě tvrdila, že ji fakt bolí zub a určitě v něm má červíka. 😀

A včera byla velký den pro Elinku. 16. března slaví svůj svátek. Upekla jsem jí broskvový koláč, tatínek koupil dětský šampus a nechyběly ani vysněné dárečky. 🙂

Je to s nima fakt bezva. Vstáváme v osm, v půl deváté. Jsou dny, kdy máme pyžamo ještě v poledne. 😀 😀 Jsou to naši mazlíčci.