Měsíc: Únor 2015

5 let na blogu

Publikováno: Autor:
Včera můj blog oslavil páté narozeniny a já na to málem zapomněla. 🙂
Loni jsem si sice slibovala, že se chci naučit plést z papíru, ale opět zůstalo jen u slibů. Co jsem ale dodržela, tak to je předsevzetí, že se naučím háčkovat zvířátka.
A letos jich bude mnohem víc. 🙂
Také jsem, zatím jen okrajově, zkusila tvoření z FIMO hmoty.
Jinak se stále držím háčku a nemíním ho pustit. 🙂
Do dalších let si radši žádná předsevzetí dávat nebudu. Sama jsem zvědavá, jak se můj blog bude dále vyvíjet. Děkuji Vám všem, kteří ať už pravidelně nebo třeba jen náhodou zabloudíte na můj blog a necháte tu milý vzkaz.
Jsem ráda, že Vás tu mám. 🙂

Slané tyčinky, kinder řezy a Amarylky

Publikováno: Autor:
Velmi často u některé z vás na blogu obdivuji nějakou dobrůtku. Recepty si poctivě ukládám, ale ne moc často zkouším. Tentokrát jsem to udělala jinak. V neděli jsem u Blanky našla recept na Kinder řezy a zrovna se mně přes rameno koukal můj Martin a při pohledu na lákavé řezy se mlsně olizoval. Tak jsem se dala v pondělí do pečení.
Jahody jsem neměla, ozdobila jsem kiwi a musím všem doporučit. Jsou úžasné.
Dovoluji si přidat recept od Blanky. 🙂
Ušleháme pět žloutků se 100 g moučkového cukru, přimícháme 50 g kakaa. Z bílků vyšleháme sníh, který vmícháme do žloutkové směsi. Nalijeme na plech vyložený papírem na pečení. Pečeme v troubě vyhřáté na 190 stupňů 10 minut.
Náplň – vyšleháme šlehačku, smícháme ji s tvarohem a podle chuti osladíme. Já dala necelé dvě lžíce cukru.
Vychladlé řezy překrojíme na půlku, natřeme náplní, přiklopíme druhou půlkou a necháme v ledničce ztuhnout.
A ještě mám pro vás jeden recept. Ten jsem našla na internetu a je na sýrové tyčinky.
120ml mléka
150 g rozpuštěného másla (Hera)
1 vejce
1/2 lžičky soli
špetka pepře
370-400 g hl.mouky (podle velikosti vejce a tuku v sýru)
150 g nastrouhaného sýru Eidam
2 lžičky sušeného droždí
1 lžička cukru
Zapneme pekárnu na program „těsto“. Po vykynutí těsto rozválíme na plát, nakrájíme na pruhy cca 2 cm široké, stočíme do vrtulek a necháme kynout na plechu s teflonovou nebo silikonovou podložkou. Před pečením pomašlujeme rozšlehaným vejcem s trochou mléka, posypeme hrubou solí, kmínem, mákem nebo sezamem. Pečeme cca 15-20 min při 180 stupních.
Jsou úžasné. 🙂
A od dobrůtek ke květinám. I já mám doma Amarylky. Dokonce jednu cibulku mám od roku 2003, po babičce…. Pravidelně kvete a dělá mně radost. Několikrát jsem se zmiňovala, že Amarylky na podzim přestávám zalévat a začínám až zas zjara. Nevím, zda je to tak správné, ale těm mým to zřejmě vyhovuje. Sotva jsem je poprvé zalila, už nasazují na květ. 🙂 A takto vypadají dnes.
Můžu se těšit na čtyři květy. 🙂
U Jitušky jsem četla, že čeká na bílý květ. Vůbec jsem netušila, že Amarylis může kvést jinak než růžově, červeně.. Bílý květ u Amarylky mě láká, tak se zkusím po nějaké nové cibulce podívat. 🙂
Vám všem přeji krásný a pokud možno slunečný víkend. A usmívejte se na svět stejně jako naše nová kočička, kterou mně dnes koupil můj Martin. 🙂

Papučky pro štěstí

Publikováno: Autor:
Háčkované pidi papučky v růžové a bílé barvě jsem dělala pro kolegy z práce mého Martina. Použila jsem opět 100% bavlněnou přízi Camillu. Podle barvy je jasné, co se Martinovým kolegům narodí nebo už narodilo. 🙂
Tak ať přinesou štěstí. 🙂

Graz o týden později :-)

Publikováno: Autor:
Vždycky v týdnu začne Martin přemýšlet, kam vyrazíme o víkendu. Na sobotu hlásili krásné počasí nejen u nás, ale i v Rakousku. Přední sklo nám ještě zdobí platná rakouská dálniční známka, tak nebylo daleko k rozhodnutí, že i tuhle sobotu zamíříme do Grazu. Tentokrát jsme s sebou vzali moje rodiče, kteří se sem navíc podívali úplně poprvé, a výlet to byl opravdu vydařený. Z domu jsme vyrazili v šest ráno a zpět jsme dorazili v osm večer.
První zastávka byla u rodného domu Arnolda Schwarzeneggra.
Pak následoval výjezd na Fürstenstand, který je o 400 m výš než Graz, Kunsthaus, nebo tradiční kapučíno v kavárně Tribeka, kde jsme se potkali i s Martinovým /vlastně už i mým/ kamarádem Claudiem…
Protože má taťka bolavá kolena, k Uhrturmu jsme vyjeli výtahem. Obešli jsme v podstatě vše, co už jsem zmiňovala v minulém článku o Grazu, ale taky pár (i pro mě) nových věcí.
Ještě jsme se stavili v hotelové restauraci u baziliky, kde jsme před týdnem spali. Pochutnali jsme si na taženém štrůdlu s domácí šlehačkou a pak už zbyl čas jenom na krátké zastavení u Schwarzlsee, kam se někdy pojedem vykoupat, a na cestu domů.
Celý den nás provázela modrá obloha a sluníčko. Za to dnes se venku chvílemi „čerti žení“ a dokonce nám napadl i sníh.
Krásný zbytek neděle vám všem. 🙂

Pracovní i nepracovní výlet do Rakouska

Publikováno: Autor:
V posledním článku jsem se zmínila, že mě čeká pracovní cesta do rakouských Alp. Je tam krásně a pak jsem si ještě udělala s Martinem výlet do Grazu.
Ve středu dopoledne jsme s kolegy z práce vyrazili směr Vídeň, Liezen až do St. Martin/Grimming.
Nebyla to cesta jen za zábavou, ale hlavně za pracovními povinnostmi, kdy jsme měli program zaplněn hlavně prezentacemi apod. I tak se ale našel čas na odpočinek a relax.
Já jsem se ale nejvíc těšila na sobotní dopoledne, kdy si mě vyzvedl můj Martin a zamířili jsme do Grazu. Martin tam studoval, má tam spoustu známých a tohle druhé největší rakouské město je pro něj doslova srdcová záležitost. 🙂
Já tam s ním byla potřetí, ale poprvé přes noc. Ubytovali jsme se v krásném hotelu vedle baziliky.
Takto nádherný výhled jsme měli z okna.
Nevynechali jsme procházku nočním městem. Nejvíc mě zaujal modře nasvícený pěší přechod přes řeku s kavárničkou a pódiem – Murinsel.
Historické centrum Grazu bylo zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO. Hlavním symbolem a jakýmsi poznávacím znakem Grazu je Schlossberg – zámecký vrch s hodinovou věží Uhrturm a pevností, jejíž základy pocházejí již z 9. století. Graz je znám také jako univerzitní město, kde studují vysokoškoláci ze všech koutů světa.
Na dalších snímcích je zachycen už vzpomínaný Uhrturm a moderní Kunsthaus. Uhrturm je zvláštní hlavně tím, že hodiny ukazuje velká ručička a minuty malá. Kdysi totiž čas nebyl až tak důležitý a na hodinách byla jediná velká ručička, až po dlouhé době naistalovali další, která ukazuje minuty. Kdo uhodne čas na snímku? 🙂 Kunsthaus jakousi formou lidského srdce a jeho fasáda večer krásně světýlkuje.
I mě tohle místo dostalo, takže jsem vlastně ráda, že se sem budeme často vracet. 🙂