Napsat článek na blog je posledních pár měsíců čím dál větší problém. Čas si najdu, ale blog nespolupracuje..Už dost zvažuji, že „přesídlím“ jinam. :-/
Ale konečně jsem tu a tak můžu napsat, co nového u našich zlatíček. V červnu nám vyšla dovolená, takže jsme opět vyrazili do našeho milovaného Slovinska. Tentokrát už bez cestovní postýlky, Oliver už dávno doma spí ve velké posteli jako velký kluk. 🙂 Vše klaplo jak mělo, tak jsme si to náramně užili. Oliverek se u našich známých potkal s dvouletou holčičkou a tak mu padla do oka, že ji za chvilku zahrnoval pusinkama. 🙂
A já jsem naznala, že je čas sundat plínku. Je paráda odplenkovávat až teď. Oliverek mluví ve větách, ví přesně co po něm chci a všechno je mnohem jednodušší.
Už není jen baba, tata, deda, mama….ale čím dál častěji slyším „muším něco žíct mamince..ahoj babičko…taťka je doma…Ejinko…“ nádherný a já se stejně jako kdysi u Elinky dojímám, že ten malý špuntík mluví jako člověk. 😀 😀
Elinka v červnu absolvovala preventivní prohlídku a očkování a hlavně velkou kontrolu na očním a….máme krásné zprávy!!! Očička se zlepšila, má slabší brýlky a okluzorek stačí nosit už jen 1-2 hodiny denně. Samozřejmě se šlo slavit do hračkářství. Pak si ještě v optice vybrala nový filcový okluzorek s výšivkou jednorožce, nechali jsme předělat sklíčka do obou brýlí a začíná nám veselejší etapa…přece jen mít okluzor 4 hodiny, později 3 hodiny denně bylo fakt hodně náročné. Teď tu hoďku a půl sfoukne ani neví jak.
Poslední dobou dost řeší „dospělácké věci a starosti“. Třeba jak funguje silniční provoz, co se z čeho vyrábí, smrt, práci….no občas zírám. Ale je hodně bystrá a všímavá a na vše se jí snažím popravdě odpovídat.
