Rubrika: Něco o mě a tak různě..

Kdy se přesně narodila nevím, ale nezapomenu na dnešní den, kdy mně mamka zavolala, že Kočena umřela. Naše Kočena..

Měla něco kolem 17 let. Mám spoustu vzpomínek, třeba jak rozvrtávala mamce záhonky, jak číhala v kvítkách, jak se mazlila s naší Kellynkou, jak seděla za prosklenýma dveřma a bylo vidět jen uši nebo na zídce a dívala se našim do kuchyně.. Kočenko, byla jsi skvělá a budeš nám chybět. 🙁

Poslední její fotku mám z pondělí, kdy jsem přišla na zahradu fotit kvítečka. Letěla za mnou od sousedů, plot přelezla jako by tam ani žádný nebyl a byla tolik ráda za pohlazení.

Dnes jsem ji pohladila naposledy.

Už to není miminko, už je to slečna. 🙂 Ela včera oslavila 8 měsíců a dnes „šla“ na maškarní. Kromě našeho tygříka tam byla velká spousta krásně přestrojených dětí, Elinka na nich mohla oči nechat a během chvilky vykřikovala, až nebylo slyšet hudbu a vesele poskakovala v náruči.

Je to naše šikulka, která roztomile žvatlá a pořád dokola říká „táta“. Téměř měsíc už spává ve svém pokojíku, naučila se spát i na bříšku a zkouší lézt. Zatím se rozhoupává na kolínkách, ale myslím že co nevidět bude u nás pořádně veselo. 🙂

Včera jsme vyměnili na kočárku korbičku za sportovní verzi, čeká nás prohlídka u paní doktorky a tak se doma pomalu vsázíme kolik že to naše štěstí asi váží. 🙂

První článek nového roku je hned o naší Ele, která má právě dnes 7 měsíců. Dívám se na ni a přemýšlím, co bych o ní napsala, aby článek nebyl tak dlouhý. Napadá mně totiž milion věcí. Třeba to, že přesně před rokem jsem poprvé ucítila pohyby a dnes už máme tu naši kočičku tady, je ve svém křesílku a žmoulá sušenku.. Sedm měsíců se cítím být mnohem lepším člověkem, zažívám neustálé pocity štěstí, radosti a až neuvěřitelné lásky a vděčnosti za to, že ji máme.

Ela je sluníčko, které se ale už umí pěkně ozvat, když se jí něco nelíbí. Například oblékání zimní bundy, to prská na všechny strany. 🙂 Chutná jí, je zvědavá, převaluje se na bříško i zpět na zádíčka, chechtá se a po všem se natahuje, žvatlá a často i hodně nahlas „zpívá“. Každé ráno hledám zoubky a včera jsem našla rovnou dva. 🙂

Když ji večer dáváme do postýlky, nemůžeme se dočkat rána, kdy se probudí a odmění nás tím nejkrásnějším úsměvem.

Často se snaží kamošit s Bublinkou, která to naštěstí bere statečně. 🙂

Tak jme se těšili, tolik příprav a očekávání a už je to pryč, zase všechno uteklo strašně rychle. Ovšem letošní Vánoce byly pro nás s Martinem vyjímečné, poprvé jsme u stromečku byli jako pravá rodina.

Štědrý den začal velmi pohodově, Elinku měl na starosti tatínek (netřeba komentáře), posnídali jsme vánočku, kterou jsem dělala sama a fotili jsme se u stromečku.

Elinka večeřela jako první, pak si schrupla, takže jsme s Martinem měli čas užít si naši večeři. 🙂 Tradičně se u nás podává rybí polévka, kapr a bramborový salát.

Sotva jsme dojedli, Ježíšek zazvonil na zvoneček. Pod stromečkem jsme našli krásné dárky.

Nejdřív „rozbalovala“ Ela. Jako správná parádnice dostala tenisky, ponožky s volánky, zimní bundu, knížku do vany a nejvíc kulila oči na mluvícího psa. Až jsem se bála, že nebude moct z těch novinek usnout. 😀

A samozřejmě svoje dárky měla pod stromečkem i Bublinka. Dostala nový tunel, kterým teď pořád probíhá, kmen na hryzání (je do něj teď pořád zakouslá) a plyšovou myš z Ikea (dřív měla bílou a tak ji dorasovala, že už nění poznat co to bylo), no a spoustu kokinek.

Moc pěkné dárky nadělil Ježíšek i mně a Martinovi. Bylo to krásné, idylické a pro mě tak dojemné, že jsem chvílema měla pěkně zamlžené oči.

Druhý den jsme navštívili moje rodiče.

A na Štěpána jsme se vydali za Ježíškem do Trenčína, kde na Elu čekali kromě babičky a dědečka i prababičky a pradědeček. 🙂 Všude na nás a hlavně Elu čekal bohatý Ježíšek.

Pár dnů jsme strávili v Trenčíně a pak se na jednu noc přesunuli do Trojanovic.

Teď už jsme doma, chlebíčky nachystané, chladíme šampus a hlavně Mavrodaphne, které jsme si jednou dovezli z Řecka a schovávali jsme si ho na nějakou velkou příležitost. Chutná podobně jako „portské“. Sedneme si k televizi, budeme rekapitulovat uplynulý rok, který byl pro nás opravdu nádherný, já se budu strachovat, aby se nám v noci nevzbudila Ela a o půlnoci vkročíme do nového roku pravou nohou.

Vám všem přeji úspěšný vstup do roku 2016, hodně zdraví, lásky, štěstí, spokojenosti a neustálého úsměvu na tváři. Na zdraví! 🙂

Všem návštěvníkům mého blogu přeji krásné svátky plné pohody a do nového roku hlavně zdraví!

Už jsem psala, že poslední adventní víkend jsme doma jen holky. Já, Ela a naše Bublinka. Taťka nám odjel na pár dní na lyže a provokuje nás fotkama ze sjezdovky. Modrá obloha, sluníčko a sníh a k tomu se nezapomene pokaždé zeptat jak je u nás. 😀

Včera večer jsem uložila Elinku, zapálila poslední svíčku na svícnu, pustila si Pyšnou princeznu a dodělávala háčkovanou hračku pro neteřinku . Miluju staré pohádky, máme je snad všechny na DVD.

Ještě mě tak napadá, že jsem loni nebo předloni zkoušela malovat na sklo a nikdy jsem vám neukázala výsledek. Použila jsem skleničku od svíčky a slouží nám jako svícínek.

Dnes dopoledne jsem ještě zajela s Elinkou a mamkou do Brna. Vyzvedla jsem objednané dárky, dokoupila pár maličkostí, na náměstí jsme se zahřály u Turbomoštu a na cestu domů jsme si koupily trdelník.

Zítra už tu s námi bude i Martin, společně zabalíme dárky, pustíme si pohádky a budeme se těšit na naše první Vánoce s naším štěstím.