Hafan

Chvílemi jsem myslela, že jsem přecenila svoje síly, ale nakonec je na světě docela pěkný hafan. 🙂 Háčkování bylo snadné, ale to sešívání..
S výsledkem jsem ale celkem spokojená. Tento hafánek je z příze Jeans, má bezpečnostní očička i čenich a vyplněný je dutým vláknem.
Fotila jsem ho ze všech stran, ale zapomněla jsem ho změřit a už je u nového „páníčka“. Tak alespoň pro porovnání fotka s kocourem, který má na výšku 18cm.
Sice jsem u sešívání zuřila, ale oba jsem háčkovala s velkou láskou pro neteř a synovce. Snad jim budou dělat radost 🙂
Návod mám opět z Fleru od Kamlin.

Háčkovaný kocourek

Vánoce jsou fuč, ale já stejně ještě dodělávám dárky. Zítra doletí sestra s rodinou a budeme mít Vánoce znovu. 🙂
Tentokrát dětem dělám háčkované zvířátko. Kocourek pro neteřinku je už hotov a čeká na zabalení. No a hafana pro synovce už budu mít taky každou chvilku. Čeká mně jen moje neoblíbené sešívání. 😀
Návod na kocourka jsem koupila na fleru u Kamlin.
Použila jsem přizi Camille a výplň je z dutého vlákna. Kocourkovi nechybí bezpečnostní očička a na výšku má 18cm. 🙂
A já se jdu vrhnout na toho hafana. 🙂 Krásnou neděli vám všem.

Ela má 7 měsíců

První článek nového roku je hned o naší Ele, která má právě dnes 7 měsíců. Dívám se na ni a přemýšlím, co bych o ní napsala, aby článek nebyl tak dlouhý. Napadá mně totiž milion věcí. Třeba to, že přesně před rokem jsem poprvé ucítila pohyby a dnes už máme tu naši kočičku tady, je ve svém křesílku a žmoulá sušenku.. Sedm měsíců se cítím být mnohem lepším člověkem, zažívám neustálé pocity štěstí, radosti a až neuvěřitelné lásky a vděčnosti za to, že ji máme.
Ela je sluníčko, které se ale už umí pěkně ozvat, když se jí něco nelíbí. Například oblékání zimní bundy, to prská na všechny strany. 🙂 Chutná jí, je zvědavá, převaluje se na bříško i zpět na zádíčka, chechtá se a po všem se natahuje, žvatlá a často i hodně nahlas „zpívá“. Každé ráno hledám zoubky a včera jsem našla rovnou dva. 🙂
Když ji večer dáváme do postýlky, nemůžeme se dočkat rána, kdy se probudí a odmění nás tím nejkrásnějším úsměvem.
Často se snaží kamošit s Bublinkou, která to naštěstí bere statečně. 🙂

Takový byl Ježíšek a konec roku :-)

Tak jme se těšili, tolik příprav a očekávání a už je to pryč, zase všechno uteklo strašně rychle. Ovšem letošní Vánoce byly pro nás s Martinem vyjímečné, poprvé jsme u stromečku byli jako pravá rodina.
Štědrý den začal velmi pohodově, Elinku měl na starosti tatínek (netřeba komentáře), posnídali jsme vánočku, kterou jsem dělala sama a fotili jsme se u stromečku.
Elinka večeřela jako první, pak si schrupla, takže jsme s Martinem měli čas užít si naši večeři. 🙂 Tradičně se u nás podává rybí polévka, kapr a bramborový salát.
Sotva jsme dojedli, Ježíšek zazvonil na zvoneček. Pod stromečkem jsme našli krásné dárky.
Nejdřív „rozbalovala“ Ela. Jako správná parádnice dostala tenisky, ponožky s volánky, zimní bundu, knížku do vany a nejvíc kulila oči na mluvícího psa. Až jsem se bála, že nebude moct z těch novinek usnout. 😀
A samozřejmě svoje dárky měla pod stromečkem i Bublinka. Dostala nový tunel, kterým teď pořád probíhá, kmen na hryzání (je do něj teď pořád zakouslá) a plyšovou myš z Ikea (dřív měla bílou a tak ji dorasovala, že už nění poznat co to bylo), no a spoustu kokinek.
Moc pěkné dárky nadělil Ježíšek i mně a Martinovi. Bylo to krásné, idylické a pro mě tak dojemné, že jsem chvílema měla pěkně zamlžené oči.
Druhý den jsme navštívili moje rodiče.
A na Štěpána jsme se vydali za Ježíškem do Trenčína, kde na Elu čekali kromě babičky a dědečka i prababičky a pradědeček. 🙂 Všude na nás a hlavně Elu čekal bohatý Ježíšek.
Pár dnů jsme strávili v Trenčíně a pak se na jednu noc přesunuli do Trojanovic.
Teď už jsme doma, chlebíčky nachystané, chladíme šampus a hlavně Mavrodaphne, které jsme si jednou dovezli z Řecka a schovávali jsme si ho na nějakou velkou příležitost. Chutná podobně jako „portské“. Sedneme si k televizi, budeme rekapitulovat uplynulý rok, který byl pro nás opravdu nádherný, já se budu strachovat, aby se nám v noci nevzbudila Ela a o půlnoci vkročíme do nového roku pravou nohou.
Vám všem přeji úspěšný vstup do roku 2016, hodně zdraví, lásky, štěstí, spokojenosti a neustálého úsměvu na tváři. Na zdraví! 🙂

Čtvrtý adventní víkend

Už jsem psala, že poslední adventní víkend jsme doma jen holky. Já, Ela a naše Bublinka. Taťka nám odjel na pár dní na lyže a provokuje nás fotkama ze sjezdovky. Modrá obloha, sluníčko a sníh a k tomu se nezapomene pokaždé zeptat jak je u nás. 😀
Včera večer jsem uložila Elinku, zapálila poslední svíčku na svícnu, pustila si Pyšnou princeznu a dodělávala háčkovanou hračku pro neteřinku . Miluju staré pohádky, máme je snad všechny na DVD.
Ještě mě tak napadá, že jsem loni nebo předloni zkoušela malovat na sklo a nikdy jsem vám neukázala výsledek. Použila jsem skleničku od svíčky a slouží nám jako svícínek.
Dnes dopoledne jsem ještě zajela s Elinkou a mamkou do Brna. Vyzvedla jsem objednané dárky, dokoupila pár maličkostí, na náměstí jsme se zahřály u Turbomoštu a na cestu domů jsme si koupily trdelník.
Zítra už tu s námi bude i Martin, společně zabalíme dárky, pustíme si pohádky a budeme se těšit na naše první Vánoce s naším štěstím.